Úspora energie – topné médium (voda v topném systému) se u podlahového vytápění zahřívá na mnohem nižší teplotu, než u radiátorů, kupříkladu tam, kde roztápíte radiátory na 65 stupňů Celsia, vystačíte s teplotou vody v potrubí podlahového topení v Plzni s teplotou 35 stupňů celsia. Je to tím, že teplo u podlahového topení se rozšiřuje do místnosti rovnoměrněji z celé plochy a rovnoměrněji se také promísí teplý vzduch s chladným, zatímco u radiátorů se nejprve zahřeje hlavně strop a odtud se teplo odráží a putuje dál. Zkrátka fungují tu spolehlivě fyzikální zákony, kdy je teplý vzduch lehčí, než studený.
Úspora energie se ovšem projeví hlavně tam, kde jsou obytné prostory vyhřívány stabilně po celou dobu topné sezóny, nebo alespoň z větší části topné sezóny, a to proto, že topení v podlaze trvá delší čas, než se místnost vyhřeje, ve srovnání s radiátory. Kdybyste totiž museli takto vytápět místnosti, které častěji opouštíte, a mezitím objekt zcela vychladne, může to zbytečně navyšovat náklady.
Estetické důvody – radiátor je jedna z věcí, která vás upoutá na první pohled v obytné místnosti, i když se jej snaží majitel zakrýt různými způsoby. Radiátory nejsou zrovna ozdobné předměty, kterými se lidé mohou pyšnit, jako např. plastikami čí malbami. U topení v podlaze není nikde nic vidět, vše je ukryto pod vámi.
Teplo na chodidla – u dlouhodobě obývaných místností, např. v obýváku, se doporučuje udržovat podlahu, po které chodíme, na maximální teplotě 29 stupňů Celsia. V místnostech, kde se zdržujeme jen krátce, např. na toaletách a v koupelnách, to může být až 35 stupňů Celsia. Každopádně teplo na chodidla má velký význam pro tepelný komfort a pocit blaha. Na ploskách nohou máme velmi mnoho citlivých nervových zakončení, a čím příjemnější pocity jim budeme dodávat, tím větší pocit slasti a blaha prožijeme, podobně jako lidé na reflexních masážích chodidel.