Vlastní hudební produkce
Poslech hudby přináší fantastické zážitky. To je nesporné a většina z nás také hudbu miluje a vnímá ji jako důležitý prvek pro vyjádření radosti ze života. Něco jiného je však hudbu provozovat. Učit se na hudební nástroj můžete v každém věku a vůbec nezáleží na tom, o jaký nástroj půjde. Nejčastěji to bývá kytara, základní modely pořídíte poměrně levně a kromě občasné výměny strun, řádově v intervalu jednou za pět let, vás nestojí doslova ani korunu. Z Internetu lze stáhnout řadu zpěvníků, jednotlivé akordy se naučíte snadno a práci s hmatníkem a prstoklad vám za pár měsíců „přejdou do krve“. S kytarou se také snoubí zpěv, a když pak zvládnete některé základní trampské a folkové písně, můžete s kamarády posedět u ohně. Váš život nabere jiný směr a získá úplně odlišný náboj.
Mluvené slovo
Kouzlu mluveného slova propadli zejména lidé nevidomí. Poslech rozhlasových vln je pro ně to, co pro většinu z nás televizní obrazovka. Organizují dokonce internetové kluby a spravují stránky, odkud lze stáhnout rozhlasové pořady, dokonce i historické, ještě z doby, kdy televize byla jen pouhou říší snů.
Je známo, že mluvený projev ve formě čtení beletrie uklidňuje, pokud tedy nejde o dramatický žánr, a podporuje naší fantazii, obrazotvornost a kreativní myšlení. Svým způsobem nahrazuje lidský hlas mateřský pud, necítíme se při poslechu hudby a mluveného slova tolik odcizení, zvláště ve chvíli, kdy s lidmi komunikujeme převážně elektronickou cestou.
V souvislosti s mluveným projevem se také mezi lidmi rozšířila záliba ve vinylových deskách. Jejich typický nezaměnitelný zvuk nelze ničím jiným nahradit a zajímavé je, že si gramodesky pouštíme raději, než dokonalou zvukovou produkci na digitálních nosičích. Existují dokonce sběratelé desek a Česká republika je v tomto směru výjimečná. Nejcennějšími exempláři jsou překvapivě tituly vydávané za socialismu, především od interpretů, kteří již nejsou mezi námi.