Zdravà je to nejcennÄ›jÅ¡Ã co ÄlovÄ›k může mÃt. Protože pro nás je zdravà to nejdůležitÄ›jÅ¡Ã. NejhorÅ¡Ã je, když lidé jsou zdravà a jeÅ¡tÄ› si pořád stěžujÃ. UrÄitÄ› to znáte, ddyž potkáte nÄ›jakého ÄlovÄ›ka a on je zdravý a stěžuje si tÅ™eba že dostal nižšà výplatu nebo že tÅ™eba je unavený, a takové dalÅ¡Ã stežovánà si. Ale co si myslÃte o ÄlovÄ›ku, který prostÄ› je tÅ™eba bez noh a bez ruk? Pro takové lidi je to velice nároÄné, a vemte si co oni majà dÄ›lat, když jsou bez ruk a bez noh. ÄŒlovÄ›k zdravý si stěžuje, ale ÄlovÄ›k bez ruk a bez noh si nestěžuje nahlas jako ti lidé zdravÃ. PÅ™ipadá mi, že ÄlovÄ›k který je zdravý si prostÄ› toho zdravà nevážà a chápu že ÄlovÄ›k, který je bez ruk a bez noh, tak za to nemůže, ale myslÃm si že ÄlovÄ›k který je zdravý by nemÄ›l nÄ›co ponoukat a rouhat se.
Â
Â
Každý ÄlovÄ›k je nÄ›jaký. Každý by si toho svého zdravà mÄ›l vážit. Lidé kteřà si pořád stěžujà že jsou unavenÃ, že nemůžou nÄ›kam dojÃt, tak co majà řÃkat opravdu ti lidé bez noh a bez ruk. MyslÃm si, že každý ÄlovÄ›k by si mÄ›l vážit zdravà a vůbec by mÄ›l být rád že můžeme vůbec celkovÄ› fungovat. Já urÄitÄ› nepÅ™eji nikomu nic Å¡patného a nikdy bych to nepřála. SamozÅ™ejmÄ› taky kolikrát Å™eknu že jsem unavená, že jsem vyÄerpaná, ale ÄlovÄ›k opravdu si musà uvÄ›domit to, že skuteÄnÄ› ÄlovÄ›k může nÄ›co dÄ›lat, že můžeme jÃt ven, že můžeme Å™Ãdit auto, že můžeme jÃt nakupovat, že nás nic neomezuje, ale ÄlovÄ›k bez ruk a bez noh už to má mnohem nároÄnÄ›jÅ¡Ã.
Â
Â
MÄ›li bychom si to prostÄ› uvÄ›domit, a uvÄ›domit si to že to zdravà je na prvnÃm mÃstÄ›, a uvÄ›domit si, že opravdu na tom můžeme být mnohem a mnohem hůř. Každé ráno když vstaneme, mÄ›li bychom dÄ›kovat bohu za to že můžeme chodit, že máme ruce, že můžeme jÃt do práce, že můžeme kamkoliv vyjet, protože zdravà je opravdu to nejcennÄ›jÅ¡Ã. Když nebudeme zdravà tak nikdy nebudeme tak spokojenà jako když jsme zdravÃ, proto bychom nemÄ›li tolik se podceňovat a Å™Ãkat že nás vÅ¡echno bolÃ, že jsme unavenÃ, protože vždycky může být mnohem, mnohem hůř.Â