Takže den poté svoláte rodinnou radu, aby tato dala návrh, co s tím, a také aby všichni vysypali pár peněz na řešení problému. Začíná sáhodlouhá debata a tom co je a není lepší, zda malba či tapeta a pak následuje debata ještě delší, totiž o tom, kdo kolik přispěje. Najednou nikomu zašlá zeď nevadí, ačkoli předtím na ni žbrblali. Hlava rodiny sedí a přiklání se tu na onu, ale zase na druhou stranu.
Když jsou obě debaty ukončeny, je opět jitro dalšího dne, a vyřešeno není nic. Všichni jdou do práce ospalí a ta pak podle toho vypadá.
Třetí den po tomto svolává otec opět celou rodinu a nedovolí, aby se nějaká debata vůbec rozjela.
„Dáme tam na to tekutou tapetu a bude. A jestli někdo proti tomu něco má, ať si nachystá hubu na pár facek“. Nikdo nic proti nemá, už protože tatíkovy ruce nejsou ruce, ale dvě uhlířské lopaty a dostat s nimi facku, je totéž jako se postavit jedoucímu rychlíku.
Potíž tu sice je, ale nikdo nemá odvahu se otázat, až nejmladší dcera.
„A co to je tekuté tapety? To jako potečou po zdi“? Hlava rodiny takovou otázku čekala, neb ji ihned obrací v žert a začíná vysvětlovat, o co že to vlastně jde.
„Copak je to voda z přehrady, aby tekla po zdi? Ne, milá dcero. Tapety, a to tekuté jsou takový prášek, který se v určitém poměru smíchá s vodou. Musí se velmi řádně promíchat a pak se nanáší na stěnu, asi jako kdybys tam plácala řídkou plastelínu. Může se to tam dávat stěrkou, foukáním, hladítkem nebo pistolí. Navíc nám to v pohodě a klidu zakryje ty praskliny, které bych musel zvlášť zadělávat sádrou. A mimo to všechno je to také izolace. Tak, kdo je proti?“
Je jasné, že se nezvedá ani ruka. Otec pak ještě dodává, že na dotaz, zda to umí nebude reagovat a hned vysvětluje, že rozmíchanou směs dostane na stěnu kdokoli, aniž by byl vyučený malíř pokojů či tapetář.
Nechcete tekuté tapety vyzkoušet také?